Proč byste měli využít všechny legální způsoby, jak neplatit daně

Aj nomádi platia dane (a nemusia)

K napsání tohoto článku mě inspirovalo setkání nomádů z celého světa na Bali, kde se právě nacházím. Překvapilo mě, že i přesto, že mnozí z nich cestují na plný úvazek, nikde nepobývají víc než 183 dní v roce a nemají nikde středisko životních zájmů, jsou stále ve své domovské zemi zaměstnáni „na plný úvazek“, případně tam podnikají na živnost a mají šílené celkové daňové a odvodové zatížení (přes 50 %). To znamená, že i kdyby legálně nemuseli (a mohli mít daňovou rezidenci v Paraguayi a podnikat přes americkou firmu typu LLC), stále se – v tomto případě dobrovolně – nacházejí v „drápech“ svého daňového otrokáře.

Pokud nežijete většinu času v EU, je obvykle ekonomický nesmysl být nadále obětí tohoto daňového pekla — tedy být tam stále zaměstnán na živnost nebo v běžném pracovním poměru.

Bylo zajímavé sledovat, jak se liší názory nomádů na stát, zejména na placení daní:

Nomádi ze západní Evropy jsou často přesvědčeni, že za své daně dostávají adekvátní služby, ale kdyby měli možnost je neplatit, samozřejmě by je neplatili — často jsem u nich zaznamenal zjevnou kognitivní disonanci – „rádi platíme daně, protože stát nám za to poskytuje kvalitní zdravotnictví, školství, silnice“. Na mou otázku, proč tedy nejsou daně dobrovolné, když je platí rádi, odpověděli, že by je pak nikdo neplatil (ale jinak je platí „rádi“ :-)

Nomádi ze střední Evropy jasně vnímají, že „kdo platí daně, podporuje korupci“. A logicky – nechcete-li podporovat korupci, nemůžete platit daně.

Nomádi z východní Evropy šli ještě dál — stát považovali za zločineckou výpalnickou organizaci, která nejenže všechny peníze rozkrade, ale navíc páchá zlo — zavírá a kriminalizuje lidi, vyvolává války atd.

Na čem se shodli všichni nomádi, bylo, že kdyby byly daně dobrovolné, nikdo by je neplatil (ani občané západní Evropy, kteří je jinak „platí rádi“ :-)

Podotýkám, že v této komunitě nomádů jsem byl jediný ideový libertarián (což mi přišlo trochu zvláštní).

Od otázky, zda je neplacení daní nemorální (nejjednodušší logické a etické vysvětlení najdete v tomto videu, a pokud vás nepřesvědčilo a věříte v neviditelnou „sociální smlouvu“, pak ve videu „You can always leave“ máte vysvětlení detailnější), jsme přešli k otázce, zda je naopak placení daní morální.

Proč je placení daní nemorální

Placení daní totiž kromě toho, že přispíváte penězi na neefektivní a nefunkční státní služby, které deformují trh zaváděním monopolů (školství, zdravotnictví apod.) a zabíjejí potenciální konkurenci (čímž se plošně pro všechny občany snižuje kvalita a zvyšuje cena), znamená i přímý příspěvek na nemorální činy, dokonce na zločiny proti lidskosti.

Pokud jste občan země, která vede invazivní války, přispíváte na celý militaristický komplex (například můj kamarád bez státní příslušnosti Mike Gogulski si zrušil americké občanství právě kvůli tomu, aby na něj nemusel svými daněmi přispívat).

Pokud jste občan Slovenska, svými daněmi reálně podporujete kriminalizaci nevinných lidí, kterým stát zničil život (například Jozef Šípoš dostal 20 let za pěstování marihuany a zabavení rodinného domu). A takových případů je na Slovensku mnoho. Kromě toho přispíváte na plošnou cenzuru a stále se rozvíjející digitální totalitu. A v neposlední řadě podporujete nefunkční soudní systém, který pouští agresivní vrahy na svobodu po třech letech (Juraj Hossu, který v centru Bratislavy ubil Filipínce k smrti, jde na svobodu).

Pokud na Slovensku platíte daně, reálně přispíváte na všechny tyto nemorálnosti.

A nezavírejte před tím oči. Vím, že se to čte těžko, a ještě hůře poslouchá.

Aby si člověk tento prostý fakt uvědomil, nemusí být libertarián nebo anarchista, který principiálně odmítá daně jako jednostranný vztah vynucovaný hrozbou násilí.

Možná si řeknete: „Stát ale dělá také mnoho dobrého, nejde se na to dívat černobíle.“ Je tedy na místě otázka:

Podporovali byste jakoukoli jinou organizaci, která páchá podobné zločiny?

Představte si charitativní organizaci, která 99 % svého rozpočtu věnuje ušlechtilým účelům, ale 1 % použije na zneužívání malých dětí (jakákoli podobnost s existující náboženskou organizací na Slovensku je čistě náhodná).

Podporovali byste takovou organizaci?

Pokud vnímáte stát čistě utilitaristicky — většina věcí, které dělá, je prospěšná, takže placení daní je v pořádku, i když občas páchá zvěrstva — pak byste stejnou logikou měli vnímat i onu charitu. Občas sice zneužijí dítě, ale většina rozpočtu jde na dobrou věc, takže je její podpora správná.

Stejně jako je irelevantní, zda naše hypotetická charita použije 1 %, 0,1 % nebo 0,01 % svého rozpočtu na zneužívání malých dětí, je prudce nemorální ji podporovat – tak je stejně nemorální podporovat státní zločiny prostřednictvím placení daní, i když stát zároveň dělá i mnoho „dobrých“ věcí (např. zavírá nevinné lidi na 20 let za bezobětní trestné činy).

Argument, že chování státu – na rozdíl od té charity – máme možnost ovlivnit svým demokratickým hlasem, a že můžeme dělat vše pro to, aby lidé nechodili na 20 let do vězení za trávu, je slabý, extrémně naivní a z hlediska logiky irelevantní.

Kdyby nám někdo nabídl možnost spolurozhodovat o vedení charity, která zneužívá děti, hlasem s váhou jeden ku milionu – jako ospravedlnění toho, že když se nám nelíbí, co dělá, můžeme to změnit hlasováním – také by nám to přišlo směšné a naivní.

Pokusil jsem se přes Dall‑E vygenerovat ilustrační obrázek občana jako daňového otroka, ale něco takového je zakázané (stojí za zamyšlení proč).

Kde je hranice „zločinnosti“?

Nedávno jsem na Twitteru dělal průzkum mezi demokratickými voliči (pozor, ne libertariány), zda považují za morální, aby ruští občané platili daně a tím podporovali invazivní politiku Ruska. Většina demokratických voličů v mém průzkumu, kteří jinak s placením daní nemají problém, považuje v Rusku placení daní za nemorální.

Tady se otevírá otázka, jak velká musí být zločinnost státu, aby lidé k tomuto přesvědčení dospěli:

1. Kolik lidí musí být na Slovensku zavřených ve věznicích za bezobětní trestné činy a na jak dlouho?
2. Jak rozsáhlá musí být cenzura na Slovensku?
3. Jak vysoké musejí být daně a odvody?
4. Jak dramatické musejí být zásahy státu do života lidí?

Aby demokratický volič konečně „vyhodnotil“, že to už zavání totalitou – a že odteď je už nemorální (podobně jako v Rusku) platit daně a přispívat na všechny tyto zločiny.

Pokud jste pozorní, eticky konzistentní a sledujete, co se poslední roky děje, víte, že jsme této hranice už dávno dosáhli – a že placením daní reálně podporujete zločinecký systém.

Jaké úsilí je přiměřené k tomu, abych zločinecký systém nepodporoval svými daněmi?

„Ale já musím platit daně, nelze se jim vyhnout!“

Pokud stejně jako já vnímáte, že daněmi podporujete zločineckou organizaci, měli byste udělat vše pro to, abyste využili všechny legální cesty, jak minimalizovat jejich placení – a tím i svou podporu toho systému.

Některým daním (například spotřebním nebo DPH) se nevyhnete – i když jsem slyšel, že někteří lidé při online objednávkách uvádějí jako zemi Hongkong, kde DPH neexistuje. Ale mnoha dalším daním se legálně vyhnout dá. Založte si offshore firmu a podnikáte přes ni. Pokud už nežijete na Slovensku, zrušte si tam trvalý pobyt a daňovou rezidenci. Nepodnikejte přes slovenskou firmu nebo živnost, nekrmte svého daňového otrokáře. A pokud vám to vaše práce dovoluje, staňte se digitálním nomádem a globálním oportunistou.

Osobně raději zaplatím offshore konzultační firmě, která mi legálně optimalizuje podnikání, než abych tyto peníze odevzdal slovenskému státu a podpořil tak kriminalizaci nevinných lidí a státní korupci. A to i v případě, že by mě to stálo víc než samotné daně.

Považuji to totiž za morálnější rozhodnutí, než podporovat svými penězi zločineckou organizaci.

Pokud jste eticky konzistentní a nechcete podporovat zločin páchaný státem, jehož jste daňovým otrokem, měli byste vynaložit nemalé úsilí, čas a prostředky, abyste se z něj vymanili.

Mně například není jedno, co svými penězi podporuji — a věřím, že po přečtení tohoto článku to nebude jedno ani vám.